Pivař 5 / 2019

Vážení čtenáři,

je mým potěšením představit vám páté vydání Pivaře, časopisu Cechu domácích pivovarníků. Přijměte toto číslo jako opožděný vánoční dárek, který si za svoji přízeň zasloužíte. Přiznávám, že s dalším číslem jsme si letos dali na čas, poněvadž letošní první číslo vyšlo již v květnu. Jistě nám to ale prominete. Výmluvou, kterou bych rád zmínil, budiž fakt, že jsme letos nemalou část našeho volného času věnovali tvorbě druhého rozšířeného vydání knihy Pivařka, které by mělo vyjít v příštím roce. Další cechovní aktivity, ať již petice za změnu limitu, jednání s Generálním ředitelstvím cel, Ministerstvem financí, příprava Žejdlíku a mnoho dalšího zaměstaly celý náš prťavý cechovní aparát natolik, že času nebylo na rozdávání. Zároveň i někteří pilní autoři časopisu Pivař prošli osobními či pracovními změnami, které jim již nedovolují pro náš časopis obětovat tolik volného času. To vše ukazuje jediné – časopis nemůže dlouhodobě tahat pouze hrstka nadšenců! Pokud máte časopis Pivař rádi a těšíte se na další čísla, potřebujeme, abyste nás v tom nenechali samotné a pomohli. Každý z vás má co říci. Myslíte, že neumíte psát? Vůbec nevadí – s tím si dokážeme poradit, pokud máte nadšení pro věc. Vyrobili jste si nějaký zlepšovák, použili nějakou zajímavou metodu, účastnili se zajímavé akce, ochutnali či uvařili nějaké speciální pivo, nebo třeba chcete sdílet jen střípky ze svého příběhu, aby se vaši kolegové mohli poučit, nebo třeba pobavit? Neváhejte a pište. Pivař potřebuje život – váš život! Internet plníme vynikajícími nápady a příběhy, které by si zasloužily zveřejnění v našem časopise, tak se nestyďte a náměty, články, zlepšováky, recepty nebo třeba jen pár vlídných slov nám pošlete na ! Sdílejte své know-how se svými kolegy domácími sládky – jen tak se budeme moci všichni posouvat kupředu.

V tomto čísle, i když trochu tenčím než obvykle, najdete opět pestrou paletu informací, zkušeností a rad, a tak to již neodkládejme ani minutu, otevřeme si lahev jednoho domácího, nohy hezky nahoru a pusťme se do toho.

Hned na úvod nám Honza Doubek zprostředkuje tak trochu nostalgické zážitky z výletů „za kopečky“. Naši západní sousedé se totiž pyšní celou řadou vytříbených tradičních pivních stylů, o kterých už jste nejspíš slyšeli cvrlikat vrabce na střeše, anebo jste třeba některý z nich už i vařili. Německo je totiž o mnoho více než světlý ležák a Oktoberfest. Honza nás provede těmi méně častými, ale stále více populárními specialitami, ať už je to Schwarzbier černý jako noc, či kyselé Berliner Weisse a Gose.

Kvasinky, kvasinky a zase ty kvasinky. Asi se všichni shodneme, že bez nich by pivo nebylo. Zároveň je ale často dosti přehlížíme, a tak se ošizujeme o ještě lepší piva, která bychom mohli jistě vařit, kdybychom se stali nejen jejich uživateli ale také mistry. Proto ani v tomto díle nevynecháme téma kvasinek. V mém článku se podíváme na zoubek zákvasným dávkám a způsobům, jak je počítáme a vyjadřujeme dnes a způsobům, které bychom mohli používat v budoucnu. K tomu si ještě názorně popíšeme, jak kvasinky fungují a jestli jsou si všechny kvasinky rovny. A tady vám musím prozradit, že se ukazuje, že na velikosti rozhodně záleží!

V minulých dílech jsme si již představili co všechno obnáší přechod z lahvování na uchovávní piva v kyvetách. No ano, ale kde uchovávat ty kyvety, či kegy? Odpověď na tuto otázku nám přinese Daniel Matouš, který se s námi v dnešním díle Projektu vydání podělí o svém zkušenosti se stavbou takzvaného „keezeru“. Nevíte o co se jedná? Tak se těšte na Danielův výborný článek. Jedno je jasné. Až si takový keezer postavíte, tak vaší hlavní starostí bude držet přátelé a známé od keezeru dále, aby na vás také nějaké pivo zbylo.

V minulém díle jsem započal ambiciózní cestu za tím nejřemeslnějším a nejlokálnějším pivem na světě – pivem uvařeným z vlastního sladu, chmele a kvasinek. Teď v zimě je tedy ten pravý čas bilancovat, kde si v tomto plánu stojím a co všechno mě ještě čeká, než okusím první doušek tohoto pivovarského experimentu. To vše se dozvíte v „reportu z mé zahrádky“. Už teď vám ale prozradím, že v navazujících kratých článcích vám ukáži jak si vyrobit domácí slad a jak ulovit v přírodě vlastní kmen kvasinek. To zní lákavě, nebo ne?

Nejspíš jste postřehli, že domovarníci již tradičně organizují pivní „Adventní kalendář“. A to dokonce ve dvou úspěšných provedních v Praze a v Brně. O historii ale i současnosti té brněnské varianty nám poví Jiří Matocha a také Vladislav Mořický, který laskavě zapůjčil své zkušené a ostře vybroušené chuťové pohárky a odegustoval všechna piva od 1. až po 24. prosince. Jirka nám dovolí nahlédnou pod pokličku také organizační stránky věci, a tak doufáme, že se třeba další skupiny domovarníků nechají inspirovat a v budoucnu se dočkáme alespoň tolika domovarnických kalendářů jako máme krajů.

Dlouhodobá snaha Cechu v oblasti změny limitu doma uvařeného piva vyústila až seminářem v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, kde zástupci Cechovní rady – Petr Měrka, Roman Holoubek a předseda Radek Michel – reprezentovali domácí pivovarství a snažili se představit naše zájmy, potřeby a samozřejmě i obtíže, které nám plynou z legislativy. Poslanci byli také našimi hosty a měli šanci ochutnat i doma uvařené pivo. O této události nám poreferuje Radek Michel, jež se lvím podílem přičinil tomu, aby se vůbec taková akce mohla konat a naše hlasy začaly být slyšet i na těchto místech. Zároveň tím vyvrcholila jeho práce pro Cech jakožto jeho předsedy, poněvadž se Radek rozhodl na tuto funkci k 1. 1. 2019 rezignovat. Byl bych tedy rád, abychom alespoň symbolicky teď Radkovi všichni poděkovali za vše, co pro Cech a českou domovarnickou scénu vykonal, a že toho nebylo málo. Upřímně a z celého srdce děkujeme! Přejeme si, aby náš Cech pokračoval v práci alespoň stejně tak dobré, jako pod Radkovým vedením, i když je zcela jasné, že to bude velmi těžké.

 

A to už je pro tentokrát opravdu všechno. Časopis Pivař má za sebou další ročník. I když se jednalo o ročník hubenější, než jsme si dříve zvykli, tak věřím, že vám dělal radost a i pomohl, aby vaše pivo bylo zase o kousíček lepší. Pokud se vám naše práce líbí, tak se prosím neostýchejte pomoci, i kdyby sebemenším činem či vlídným slovem. Bez vás to nedokážeme.

 

Přeji Vám všechno nejlepší v nadcházejícím roce 2019, ať už v osobním či pivovarském životě. Vařte stále to nejlepší a nejjedinečnější pivo na světě – vaše vlastní. A nezapomínejte se u toho bavit! S úsměvem a sklenkou domácího piva v ruce vám půjde všechno hned lépe...

 

Petr Novotný,
šéfredaktor

 


Odkaz na 5. číslo magazínu Pivař a podmínky odběru časopisu Pivař najdete ZDE.


 

Obsah

  • Editorial 1
  • Vzpomínky z výletů „za kopečky“ 4
  • Zákvasná dávka: Měli bychom počítat buňky? 9
  • Projekt vydání: Jak si vyrobit domácí keezer 11
  • To nejřemeslnější pivo na světě, Kapitola druhá: Podzim 15
  • Historie Adventního kalendáře Brno 2016-18 22
  • Cech ve Sněmovně 27
  • Pohled na Vyhlášku 248/2018 Sb. z hlediska názvů pivních stylů 30
  • Černokostelecký žejdlík 2018 34
  • Liga českého ležáku 36
  • Pivovarský kvíz 37
  • Cech domácích pivovarníků 39

Soutěže

Partnerské spolky

Výhody

*Vyžadován
členský průkaz