Editorial - Konec jedné éry
Tak vážení přátelé, nebudu zastírat a na rovinu mohu říct, že na tohle číslo jsme všichni čekali velmi dlouho. Od doby, kdy jsem projekt cechovního časopisu vymyslel, se bohužel situace velmi změnila. Životy autorů a spolupracovníků, kteří byli původními tahouny časopisu a byli schopni vytvořit několik článků do každého čísla, či na svých bedrech utahat velkou část výroby časopisu, se posunuly různými směry. Naše kariéry se posunuly, máme mladé rodiny, děti, či někteří se už třeba pivu ani nevěnují. Všechno to vedlo k tomu, že jako kolektiv stojící za Pivařem, jsme ztratili hodně volného času, který jsme mohli, nebo byli ochotni obětovat pro cechovní časopis. Je to dnes již trochu klišé ale matematika je to zcela jednoduchá a den má pouze 24 hodin a ty musí každý z nás rozdělit. Tvorba časopisu je více časově náročná, než si většina lidí dovede představit. Zeptejte se kohokoliv, kdo má tu zkušenost. Pokud chcete tvořit kvalitní obsah a zároveň v určité kvantitě, abychom se to nestyděli nazývat časopisem, tak toho času je potřeba opravdu hodně a bohužel ten čas už dnes já ani mnoho minulých tahounů nemá. Zároveň nám však noví energií a časem nabití autoři nepřicházejí, tak se není čemu divit, že nám výroba jednoho čísla místo 2-3 měsíců trvá rok i více. Pravdou zkrátka je, že časopis musí převzít nová generace přispěvatelů, kteří jsou ve svém životě zhruba tam, kde jsme byli tehdy my. Jednoduše řečeno budoucnost časopisu Pivař je ve vašich rukou. Časopis Pivař je tvořen nadšenými amatérskými autory, ale pokud nebudou k dispozici, tak prostě nelze spoléhat na posledních pár mohykánů. Proto říkám znovu, pokud chcete, aby časopis Pivař nadále fungoval, musíte se také zapojit. Nemůžeme čekat, že bude amatérský časopis tahat ze svého volného času několik málo přispěvatelů. To lze dělat jen chvíli a pak to přestane dost dobře fungovat, což se přesně stalo. Když už jsme časopis dokončili obsahovně, nastala další lapálie s grafickým zpracováním, která se vinou nedostatku času našich spolupracujících grafiků protahovala natolik, že jsme se rozhodli raději dále nečekat a vydat časopis na cechovních webových stránkách. Články z tohoto čísla Pivaře budeme tedy zveřejňovat postupně, jak se nám je podaří sázet na web.
Tohle je moje poslední číslo v roli šéfredaktora. Jednoduše už nejsem schopný časopisu obětovat tolik času, abych byl se svým výkonem sám spokojený, a zároveň to není ani pro časopis dobře. Doufám, že žezlo převezme někdo další, a já se budu moci radši věnovat tvorbě článků a podílet se na časopisu spíše z pozice konzultanta/korektora. Mít na starosti časopis, který lidé tvoří zdarma pro komunitu, byl skvělý pocit a velká zábava. Nicméně se můj život posunul směrem, který osekal téměř veškerý volný čas, kterého jsem dříve míval mnoho. Pytlíkovat organizaci a tvorbu času po půlhodinách párkrát do týdne se ale jednoduše nedá, a tak jsem se rozhodl dát organizaci časopisu sbohem. Dosti ale bylo nářků a teď se pojďme podívat na obsah posledního časopisu jedné éry. Doufám, že na ni naváže éra nová a ještě úspěšnější.
I když nám to trvalo dlouho, tak i toto číslo je myslím nabité zajímavým obsahem, za něž je potřeba poděkovat všem přispěvatelům, tak i Richardovi Antlovi, který se zapojil do redakční práce. Zapomenout nemohu ani na Honzu Doubka, který pomáhal s redakcí a organizací projektu domovarnických skupin. Teď už tedy k slibovanému obsahu.
V tomto díle vám představíme 9 aktivních lokálních domovarnických skupin. Možná máte jednu za humny a ani o tom nevíte. Není nic lepšího než mít skupinku stejně zapálených lidí, s kterými můžete osobně sdílet pivovarnické zkušenosti, strasti, úspěchy a i výtvory.
V prvních číslech Pivaře jsme se věnovali Evergreenům diskuzních fór, na podobnou tematiku teď naváže Lukáš Provazník svým Memorialem Horsta Dornbushe. Lukáš nám připomene několik nejčastějších mýtů, které obklopují témata pivních stylů IPA a Plzeňský ležák. Rozhodně byste tento článek neměli minout, protože uvidíte, že některé mýty jsou tak zakořeněné, že si to často ani neuvědomujeme.
Mnozí domácí sládkové časem začínají přemýšlet, jestli svůj koníček nepovýšit na profesionální úroveň. Pak máte v podstatě dvě možnosti – buďto si založíte svůj pivovar anebo se stanete takzvaným létajícím pivovarníkem a pro výrobu piva využijete kapacity některého z existujících pivovarů. Létajícím pivovarům se budeme právě věnovat, a to hned na dva způsoby. František Kubečka, advokát a domácí sládek, nám nastíní právní stránku věci, zatímco Honza Simon, letající pivovar Strašák, nám přidá k dobru pár postřehů z jeho vlastní zkušenosti.
Když jsem poprvé uslyšel o knize New IPA od bloggera Scotta Janishe, tak jsem nadšením neváhal a knihu ihned objednal. Kniha má určitě co nabídnout, zároveň však trpí určitými nedostatky, což jsem se pokusil shrnout v recenzi, kterou si můžete přečíst v tomto čísle Pivaře.
Na tuto recenzi naváže Lukáš Provazník krátkými souhrny na knihy Noback vs. Novák a Pivoznalství, tak tuto sekci rozhodně nemiňte, ať víte, jakou literature stojí za to přečíst a co bude naopak nejspíš ztráta času.
Další skvělý článek od Vojty Hudzieczeka se věnuje počítání kvasinek. To je technika, kterou neovládá ani řada minipivovarů, i když má nesmírnou hodnotu pro každého sládka. Kvasinky jsou dle mého názoru nejdůležitější ingredience a taky ta, která vám může způsobit nejvíce obtíží. Domácí sládkové a minipivovarníci se však počítání kvasinek často bojí, ať už protože neví, jak na to anebo protože se obávají potřeby drahého vybavení. Vojta vám však ukáže, že to je s jeho návodem nejen jednoduché, ale za použití levných a dostupných pomůcek vás to dnes rozhodně ani nezruinuje.
Stěračový motorek se domácím sládkům osvědčil zejména pro výrobu míchadla, avšak má i další použití. Často se však můžeme setkat s tím, že si domácí sládkové neumějí poradit se zapojením, či ho dokonce zapojí špatně, což, a to možná trochu překvapivě, může způsobit i nežádoucí kovové chutě v pivu. Právě tomuto tématu se detailně věnoval Jarda Mareček, mimo jiné autor programu MyBrew, o kterém nám taktéž krátce popovídá hned v následujícím článku.
Vladimír Nesvadba z Chmelařského institutu Žatec nám představí nové české aromatické odrůdy chmele, tak abyste věděli, že české chmelařství už dávno není pouze o Žateckém poloraném červeňáku, i když ten je a dlouho bude naší nejsilnější zbraní a mezinárodní prestiží.
Dále vám také představím několik dotazů z projektu Pivní klinika, který probíhá zejména na mých webových stránkách, kde nabízím několik možností, jak mě kontaktovat a dostat fundovanou odpověď na vaše zajímavé dotazy. Zde uvidíte několik prozatím nepublikovaných dotazů, avšak neodolal jsem a zařadil jsem i dva dotazy, které sice publikovány byly, avšak mi přišly natolik zajímavé, že stojí za to je zahrnout zde pro širší publikum, než je na mých webových stránkách diversity.beer.
Nakonec se ještě jak je zvykem podíváme na Činnost a hospodaření Cechu, které nám představí Peťa Měrka náš cechovní „pokladník“. Všichni, kteří se o Cech zajímají, by tedy tuto část neměli minout.
I když nám to tedy trvalo déle, než jsme sami chtěli, nakonec jsme vám byli schopni vytvořit další číslo časopisu Pivař, které se svým obsahem nemusí stydět porovnání s čísly předchozími. Moje cesta v pozici „šéfredaktora“ časopisu, jak jsem předeslal, tímto číslem z osobních a časových důvodů končí, avšak budu se těšit na to, že budu snad moci zase více přispět jako autor článků. Časopisu Pivař tak přeji nového šéfredaktora, který hrdě pozvedne prapor časopisu, který si mnozí z vás oblíbili. Ať už to bude kdokoliv, tak bych vás rád opět a naposledy požádal o přiložení ruky k dílu v jakékoli formě. Časopis se bez vaší aktivity prostě jednoduše dělat nedá, a tak máte budoucnost Pivaře hlavně ve svých rukou.
Petr Novotný
Poznámka: články budou postupně zveřejňovány na webu Cechu
Obsah
- Lokální domovarnické skupiny
- Memorial Horsta Dornbushe
- Létající pivovary
- Recenze knihy New IPA
- Krátké souhrny knih Noback vs. Novák a Pivoznalství
- Počítání kvasinek
- Stěračový motorek
- MyBrew
- Nové české aromatické odrůdy chmele
- Pivní klinika
- Činnost a hospodaření Cechu
