V této sekci najdete především články, které byly původně publikovány ve starších číslech časopisu Pivař.
Nové informace se zde objevují v nepravidelných intervalech a výběr témat je více méně náhodný. Pokud byste chtěli mít přístup k plnému obsahu a nejnovějším článkům, staňte se buďto členem Cechu, nebo se přihlaste k odběru časopisu.
Postup pro přihlášení se k pravidelnému odběru aktuálních čísel a podmínky odběru časopisu Pivař najdete ZDE.
Historie domovarnických adventních kalendářů se začala psát někdy na přelomu let 2015/16. Alespoň tak na toto období vzpomíná jeden z duchovních otců události tohoto typu, Martin „grádyš“ Březa. První, kdo o kalendáři mluvil, byl Pavel Dolenský, který zmínil domovarníky z Islandu. Tam si takový kalendář již organizovali. Martin se myšlenky chopil a na Homebrewmap.com, založil událost Český adventní HomeBrew kalendář (ČAHK).
Již nějakou dobu jsem si pokládal otázku, jak srozumitelně napsat text o svrchně kvašených pivech tak, aby obecné pojmenování těchto piv v angličtině „ALE“ se nepletlo s jedním z nejpoužívanějších slov „ale“ v jazyce českém. India pale ale nás asi nesplete, ale (a vidíte už jsme tam) třeba výraz „belgické ale“ už může být zavádějící.
V posledních letech zažívá comeback zrání piva v dřevěných sudech. Pivo ze dřeva vyluhuje jak aromatické látky, jakými jsou např. vanilin a laktony, tak třísloviny a nezkvasitelné sacharidy, které mají kromě chutě vliv i na pocit plnosti v ústech (mouthfeel). Dřevěné sudy bývají z vnitřní strany vyžíhané. V závislosti na tom, jak moc bylo dřevo vyžíháno a také v závislosti na tom, zda se jedná o sudy nové, nebo používané po jiném alkoholu (whiskey, bourbon, brandy, rum, sherry, víno, aj.) mohou pivu poskytnout široké spektrum chutí a vůní. Typická bývá chuť vanilky, karamelu, kokosu, tabáku, ale i kávy, hořké čokolády, kouřové a bylinné aroma, trochu másla, stopy koření, vinná kyselinka, atd.
Titulek tohoto textu se může zdát mírně nesmyslný, poněvadž je to přeci úplně jasné, nebo ne? A přeci se traduje řada mýtů, polopravd a nepochopení, kterých bych se rád v tomto krátkém článku dotkl. Termín spodní a svrchní kvašení byl zaveden již dávno, ještě v dobách, kdy sládkové svým kvasnicím rozuměli jen velmi omezeně. Stejně tak jako rozlišujeme spodní a svrchní kvašení jako technologie, tak pak rozlišujeme spodní a svrchní kvasinky, které k těmto technologiím kvašení obvykle náleží. To, že situace ale není až tak jednoduchá, se pokusím nastínit nakonec a zkusíme najít použitelné definice těchto pojmů. To bylo, je a vždy bude kontroverzní téma, tudíž se budeme pohybovat po poměrně tenkém ledě. To už ale hodně předbíhám.
V diskuzích se členy i nečleny Cechu jsem zaznamenal několik otázek či výhrad, které se opakují a proto bych je rád zde zmínil. Potěšilo by mě, kdyby vás má vysvětlení a úvahy dovedly k zamyšlení nad tím, jestli je pro vás členství v Cechu opravdu zbytečné, nebo vás nějak omezuje. Nebo jestli naopak nebude vaše členství přínosem pro domovarnickou komunitu a pro prosazení cílů Cechu, které mohou korespondovat s vašimi aktivitami. Čím větší Cech bude, tím větší je pravděpodobnost, že dokážeme něco změnit.
Na diskuzních fórech jsou s železnou pravidelností kladeny dotazy, při jaké hodnotě hustoty mladé pivo stočit do lahví, aby se přirozeně dosytilo. Bohužel se zde často vyskytují i zaručené odpovědi typu „stáčej při xxx“. Pravdou však je, že univerzální konkrétní hodnota při kolika stáčet neexistuje.
Domácí sládkové jsou obvykle schopnými kutily, ale ne každý si na vše troufne bez informací. Zároveň je dobré se podělit o konkrétní zkušenosti, protože proč zbytečně „znovuobjevovat Ameriku“. Pokud je homebrewing o něčem, tak právě o sdílení zkušeností a znalostí. Dnes vám tedy odprezentuji postup, který se mi osobně osvědčil. Sami můžete přidat svou invenci a šikovnost. Jistě se vám práce povede lépe než mě. Teď už ale pojďme na to!
